Pohádkové pěšinky a okénka
Léto přilákalo do areálu Valašské dědiny kouzelné bytosti z valašských pohádek – v podobě
vyřezávaných plastik a akvarelových koláží. Kdo si při procházce dědinou všímá malých průhledů do chlívků, komor a kurníků, tmavých koutů na půdách, nenápadných okének na čelních i zadních stranách chalup, opuštěné zvoničky, šipek směřujících na úzké lesní či luční pěšinky a také stromů podél nich, ten je najde.
A u nich i QR kódy, které nabízí příběh svázaný s danou bytostí
= pohádku k přečtení nebo v audio verzi k poslechu.
Nápověda pro ty, kterým se nedaří pohádky najít nebo nechtějí dlouho pátrat:
Pozornost zaměřte na objekty č. 7, 10, 17, 21, 25, 27 a neopomeňte stromy kolem pěšinky ke kapličce z Valašské Bystřice (č. 30), podél lesní stezky mezi objektem Stánisko z Karolinky - Rákošového (č. 13)
a Hájovnou i u pěšiny mezi Polčákovou chalupou z Prlova (č. 19), zvoničkou z Vrbětic (č. 17)
a kolibou na líhách.
- Rarášek byl malý čertík – skřítek, který mohl lidem pomáhat, ale někdy dokázal být pořádně zlomyslný! Přečtěte si příběh o sedlákovi, kterému se povedlo raráška přechytračit.
O RARÁŠKOVI KUBÍKOVI
Byl kdysi sedlák a padl do veliké chudoby. Pozbyl všechen statek, nadělal
mnoho dluhů a nikdo mu nechtěl peníze půjčit. Jiný sedlák mu posměšně povídal: Jdi do pole a volej Kubu, Kubíka – ten ti půjčí. Sedlák nevěděl, zda si z něj jen dělá posměch a tak šel k lesu, třikrát zavolal: Kubo, Kubíku a ozval se hlas: Čeho žádáš? Sedlák pověděl o svých dluzích, a když se Kubík zeptal, na jak dlouho a kolik peněz potřebuje, odpověděl: Na rok a den peněz, co se do boty vejde. Rarášek souhlasil – ať si sedlák donese botu a on mu ji na druhý den naplní penězi. Ale sedlák byl chytrý. Věděl o velké děravé lípě na kraji lesa. Vzal doma holínku, uřezal podrážku a pak šel a děravou botu postavil na díru ve stromě. Zavolal Kubíka a ten povídá: Počkej pod tou lípou, než botu naplním. Začal nosit, sypat, peníze jen hrčely. To jsem Kuba starý, takovou botu jsem ještě neviděl, třikrát jsem peněz nasypal a bota pořád není plná, divil se rarášek. Sedmkrát musel nabrat, než byla holínka plná peněz! Sedláku, odeber si ty peníze. Čerti vědí, kdo měl takovou botu, že jsem do ní sedmkrát sypal. Za rok mi tady do boty peníze zas odměříš a vrátíš.
Sedlák poplatil dluhy, koupil koně, vše měl v pořádku a žil si dobře. Za rok vzal holínku, přišil podrážku, naplnil botu penězi a postavil ji zas na lípu. Zavolal třikrát Kubíka, že přišel vrátit dluh, ale ozval se mu jiný rarášek: Není už Kuby, Kubíka – umřel ve Smolných horách. Seber si ty peníze, budou všecky tvoje!
(úryvek upraven z textu v knize Černé hodinky / Lenka a Daniel Drápalovi / Město Rožnov pod Radhoštěm 2011)
