Jarášek, rarášek neboli špírek mohl být pro hospodářství velmi užitečným pomocníkem. Získat nebo dokonce vypěstovat si vlastního špírka nedokázal každý, ale někdy bylo ještě těžší se tohoto nevyzpytatelného tvora zbavit!
Mezi tými, co sa chcéli měť dobře za každú cenu, býl aj Fanuš. Ten si usmyslél, že sa dozví, jak si móže člověk zajistiť bohactví přes jaráška. Věděl, že je to taký skřet malý, ale má velkú moc. Šél za šamajem, který žil pod Javorníkem, ten mu prozradíl, co dělat a Fanúšovi sa konečně jarášek vylíhnúl. Brze poskakovál kolem gazdy a ten porúčál, až sa hory zeleňaly. Jarášek dobře slúžíl. Všecko měl hneď hotové, jak bys plésknúl dlaňámi. Súsedi sa divili, kerak si edem móhl Fanuš všecko zagazdovať a ve zlých časoch ochrániť. Jarášek sa domlúvál edem s gazdou. Nikeho iného neposlúchál. Býval v komoře a to jste měli viděť, co tam všecko bylo! To ani u císaře pána neměli.
Raz gazda si pozvál hostích. Na milého Jaráška zapomněl a nedál mu od jídla první. Vtem sa otevřely dvéři od komory a skřet hýp gazdovi na záda a jak ho prál rukámi do zád a rvál za vlasy, tak. Gazda ho prosíl, ať přestane, že mu dá, co bude chceť. Skřet seskočíl a gazda mu hneď dál jídla aj piťá, aby býl pokoj. Súsedi sa však brali domů. Nechcéli s takým nic měť. Fanuš si neměl ani s kým porozprávjať. Sebrál sa a znovu šél za šamajem.
Tož už máš jaráška dosť? Myslím, že máš strach z teho, jak sa budeš redykať do pekla. Vím, proč jsi přišel. Hdyž sa zřekneš všeckého, co ti jarášek nagazdovál, móžeš sa ho zbyť. Vím též, že bohactví neznamená ščestí. Jsem rád, že aj tys k temu došél. Jak dojdeš domů, vezmi červenú šatku a řekni jaráškovi, ať si na ňu sedne. Rychlo zvázaj do uzla a dones ho na křižné cesty. Tam ho nechaj. Fanuš udělál, co šamaj pravíl. Jak sa vrátíl domů, všecko bylo tak, jak hdysi před jaráškem, edem hlava byla lehčí.
(úryvek upraven z textu v knize Co sa Karlovjanom stalo aj nestalo / Helena Mičkalová)
