Obytný dům a na něj navazující sklípek se seníkem byl postaven jako první stavba areálu Valašská dědina. Do muzea byl převezen z paseky v údolí zvaném Miloňov, místní části Velkých Karlovic, která byla založena v polovině 18. století. Dům je postaven na svažitém terénu, jak odpovídá umístění na původním místě.
V obytné jizbě je vystavěn kamenný komín, který se na meziříčských panstvích po vyhlášení Ohňového patentu Josefa II. v roce 1786 důsledně požadoval u každé novostavby. V období před tímto nařízením bývaly dymníky odvádějící kouř z prostoru nad ohništěm vyráběné z proutí nebo latí a jejich povrch byl omazaný hlínou. V důsledku používání tak hořlavého materiálu v blízkosti otevřeného ohně docházelo k častým požárům.
V současné době není objekt vybaven dobovou expozicí, ale využívá se při tematických programech, jejichž součástí je téma lidové stravy. Připravují se zde různé druhy tradičních valašských pokrmů a návštěvníci je s velkou chutí ochutnávají.
