Vzácný originál valašského roubeného patrového fojtství s pavlačí pochází z roku 1812. Nechal ho postavit tehdejší lidečský fojt František Františák. Z důvodu sňatku s dcerou mlynáře v roce 1834 se však rozhodl přenést stavbu na jiné místo, a to k Šimarovu mlýnu na říčce Senici v Lidečku. Tam stál dům až do roku 1968, kdy byl znovu rozebrán, převezen a postaven ve Valašském muzeu v přírodě.
Vnitřní vybavení domu nastiňuje situaci z období přelomu 19. a 20. století, kdy v domě žila rodina jednoho z přiženěných mlynářů. V jizbě se nejen bydlelo, ale zároveň se zde vyráběly a opravovaly součástky k mlýnskému zařízení. Horní patro sloužilo pouze ke skladování výpěstků a obilí, které sem mlynáři vytahovali v pytlích přes kladku, umístěnou v podstřeší pavlače.
Dům byl původně postaven ke zcela jinému účelu, avšak úřad fojta, tedy dnešního starosty, zde nemáme spolehlivě historicky doložen.
