Originální roubená chalupa pochází z obce Prlov, která byla za 2. světové války spjatá s významnou podporou partyzánů. V katastru obce operovalo několik partyzánských skupin, spadajících pod velení 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky. Obyvatelé Prlova partyzánům pomáhali nejen materiálně, ale zejména mladí muži se zapojovali přímo do bojových akcí a sabotáží. V závěru 2. světové války, 23. dubna 1945, byla za spolupráci s partyzány část obyvatel Prlova brutálně zavražděna německým protipartyzánským komandem a jejich domovy vypáleny.
Posledním majitelem usedlosti čp. 24 byl vdovec Tomáš Polčák. Chalupu obýval se třemi dětmi od 30. let 20. století, poté, co nedokázal kvůli trvající hospodářské krizi financovat stavbu nového zděného domu a novostavbu byl nucen prodat. Rodina nebyla příliš majetná. Vlastnili malé hospodářství s několika kusy dobytka. V období tzv. protektorátu Čechy a Morava oba Tomášovi synové odešli z domu a začali pracovat ve firmě Baťa ve Zlíně, čímž se hospodářská situace rodiny zlepšila. Mohli si tak dovolit příležitostně poskytnout část potravin partyzánům.
Interiér chalupy je zasazen do období protektorátu a zachycuje situaci typickou pro odlehlé valašské paseky na konci 2. světové války – pobyt skupiny partyzánů, kteří se přišli ohřát, najíst nebo si ošetřit drobná poranění. Ve chlévě je umístěno provizorní lůžko, naznačující, že partyzáni u svých podporovatelů často přespávali. Instalace ve stodůlce připomíná vypálení Prlova a tragický osud jeho obyvatel.
