Maměnka

Maměnka je v celku Jurkovičových staveb radhošťských zevně nejbohatší článkovaná a nejživěji rytmovaná. Ze všech stran jde o velmi složitý obrys, podezdívka je pro sklon půdy různě vysoká, zábradlí, pavlač a široce vypuštěné střechy oblamují se podle půdorysu, ze stěn srubu vystupují na konzolách sloupové verandy a pavlače.

V minulosti byl Jurkovičovým stavbám už dvakrát předpovídán zánik. Poprvé krátce po druhé světové válce, kdy jeho tehdejší vlastník, turistický spolek Pohorská jednota Radhošť, uvažoval, zda má ještě význam začít s opravou zchátralých objektů. V roce 1947 se zjistilo, že nosné konstrukce vyžadují rozsáhlejší opravu a Pohorská jednota uvažovala o demolici. Ke zbourání Libušína a Maměnky nedošlo jenom díky zásahu samotného architekta Dušana Jurkoviče, který tehdy 79letý podnikl cestu na Valašsko. Jurkovič se rozhodně postavil za zachování staveb a navrhl plán obnovy k záchraně objektů. Maměnku navrhoval od základů opravit a interiér upravit podle požadavků moderního bydlení. Po únorovém převratu 1948 byl spolek Pohorská jednota násilně rozpuštěn a obě dřevěné stavby začal využívat státní podnik Valašské hotely a restaurace. V letech šedesátých byly objekty opravovány, žel opravy nezastavily jejich chátrání a tak v osmdesátých letech byl provoz v nich omezován až do úplného zastavení. Teprve v roce 1985 se Pustevny dočkaly rekonstrukce. V roce 1986 bylo vydáno stavební povolení na celkovou rekonstrukci Maměnky a Libušína. Započatá rekonstrukce byla v roce 1990 z nedostatků finančních prostředků a likvidace podniku Valašské hotely a restaurace přerušena. Celou situaci komplikoval soudní spor o vlastnictví objektů. Po likvidaci Valašských hotelů a restaurací počátkem devadesátých let zůstaly Libušín a Maměnka opuštěné a jejich stav Stavební úřad v Rožnově pod Radhoštěm v roce 1994 označil za havarijní a nařídil nutné zabezpečovací práce. 

V roce 1995 se stává vlastníkem areálu na Pustevnách stát s právem hospodaření pro Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm bezúplatným převodem od Valašských hotelů a restaurací, státní podnik v likvidaci. Pro záchranu objektů na Pustevnách byly tyto objekty nařízením vlády číslo 262/1995 Sb. prohlášeny za Národní kulturní památku a spolu s Valašským muzeem v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm tvoří ojedinělý památkový celek na severovýchodě České republiky. Areál Pusteven je zapsán pod rejstříkovým číslem 295.

V roce 1996 započalo Valašské muzeum s rekonstrukcí objektu Libušín a Valašské zvonice, které byly zpřístupněny veřejnosti v roce 1999.

A v tomtéž roce započalo Valašské muzeum s rekonstrukci Maměnky. Pro provádění rekonstrukcí byly stanoveny podmínky k zachování původní autentičnosti stavby – stavební prvky a architektonické články se všemi detaily (zejména dveře, okna, kování, zábradlí, stropy a barevnost).

Při rekonstrukci objektu byly provedeny zásadní stavební úpravy – statické zajištění objektu proti lokální destrukci. Následně byla zahájená postupná celková obnova stavby, výměna všech dřevěných prvků napadených hnilobou a plísněmi. Všechny nově zabudované prvky jsou impregnovány proti živočišným a rostlinným škůdcům, statické zajištění nosných konstrukcí bylo provedeno pomocí ocelových táhel. Dále byla provedena výměna schodiště, oprava krovových konstrukcí a výměna šindelové krytiny. V interiéru byla provedena tepelná izolace, stěny byly omítnuty. Vestavba sociálního zařízení je řešena lehkými příčkami s minimálními zásahy do původních konstrukcí. Vodorovné izolace, zdravotně-technické instalace, elektroinstalace a instalace ústředního topení byly provedeny s maximální šetrností k původním konstrukcím. Byly položeny nové podlahové konstrukce, provedeny keramické obklady a dlažby. Dále byly provedeny práce malířské, natěračské a restaurátorské.
Výplně okenních otvorů byly repasovány, včetně kování. Dveře byly částečně repasovány, některé bylo nutno vyrobit v kopiích nově, včetně ozdobného kování.

Maměnka bude sloužit jako ubytovací zařízení s 11 pokoji se samostatnými sociálními zařízeními. Pokoje jsou ve čtyřbarevném pojednání a původním tónování: zelená, červená, okrová a modrá s původními motivy na stěnách. Podlaha je jako původní – smrk na perodrážku s ručně tkanými koberci vyrobenými v Moravské gobelínové manufaktuře ve Valašském Meziříčí.

Vybavení pokojů vychází tvarově i konstrukčně z původního nábytku, jehož prvky jsou zachovány v depozitáři muzea. Zásadou bylo zachování „ducha" původního nábytku a jeho transponování do nové podoby se zachováním nosných výtvarných prvků, např. vějíř.
Dekorativní doplňky jako osvětlovací tělesa, keramika, ubrusy, závěsy a povlečení byly provedeny dle původních vzorů. Kopie obrazů jsou použity z depozitářů Valašského muzea.
Pro zpracování barevného řešení fasády objektu Maměnka bylo použito dostupných dobových fotografických a grafických materiálů s přihlédnutím ke zjištěné skutečnosti a zaměření na stavbě, včetně odebrání barevných vzorků. Cílem architektonického řešení je navrácení původního výrazu fasády se všemi charakteristickými prvky a detaily.

Bližší informace o ubytovacích službách na Maměnce: http://www.libusin-mamenka.cz

kontakt: Vít Pavel, mobil: 736 682 289

Připravované akce

Národní muzea v přírodě

Úvodní stránka