K poctě sv. Anny

Pro rodiny
20 Kč (společná s prohlídkou domu z Loubí)

V neděli 26. července si v liturgickém kalendáři připomínáme svátek sv. Anny. Z důvodů opatření proti COVIDu 19 Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm upustilo od pořádání tradiční ANENSKÉ POUTI s krojovaným procesím a lidovou slavností se stánky a pouťovými atrakcemi.

K oslavě oblíbené valašské patronky se však můžeme připojit během nedělní poutní mše svaté pořádané Římskokatolickou farností v Rožnově pod Radhoštěm ve farním kostele Všech svatých v 10:00 hod. dopoledne.

V muzejním areálu Dřevěného městečka jsem pro Vás tentokráte připravili:

  • komentované prohlídky kostela sv. Anny Z historie Anenských slavností (Mgr. Jana Tichá) – 11:30 a 13:30 hod. (sraz v kostele), 
  • pod Billovým domem vyhrává od 12:00–13:00 hod. citerista Michal Müller,  
  • sólové koncertní vystoupení předního českého citeristy Michala Müllera v kostele sv. Anny – 15:00 hod.

 

Za atmosférou starých poutí přijměte pozvání do muzea virtuálního:

Postava svaté Anny vstoupila na křesťanskou scénu prostřednictvím apokryfního protoevangelia Jakubova: V Nazaretě žil zámožný, bohabojný muž jménem Jáchym. Když jedenkráte chtěl obětovati, nepřipustil toho jistý Ruben řka: Není ti dovoleno obětovati, ježto jsi sobě v Israeli žádného semene nevzbudil. Nad tím zarmoutil se Jáchym a odebral se na poušť. Dozvěděvši se Anna o příčině žalu manžela svého vroucně k Bohu se modlila, aby

pohanění neplodnosti od ní odňal. I ukázal se jí anděl, kterýž jí oznámil, že se stane

matkou, a že jméno její po vší zemi bude požehnáno. Tak se i stalo. Anna porodila dívku,

jíž dáno jméno Maria. Žena, jejíž osudy biblický kánon nezahrnul, se přesto stala patronkou matek a manželství, šťastného porodu, patronkou horníků, mlynářů, truhlářů, tkalců, krejčích, provazníků, také čeledínů. Její ochranou se zaštítila i taková města, jakými jsou Florencie, Innsbruck, Neapol. Zbožní křesťané se k ní přicházeli modlit za déšť, proti bouřce, ale například i za nalezení ztracených předmětů.

   

Západní Evropa přinesla první zprávu o anenském kultu až v roce 1378, kdy papež Urban VI. povoluje Anglii uctívání sv. Anny jako světice. Anenská tradice dosáhla vrcholu v 15. a 16. století, když papež Sixtus IV. přijal Annu roku 1481 do římského kalendáře a jeden z jeho pozdějších nástupců Řehoř XIII. ustavil její slavnost v roce 1584 na 26. července. O šíření úcty ke sv. Anně se zasloužili zejména církevní řeholníci – kapucíni, karmelitáni, benediktini a augustiniánští kanovníci. Její kult byl podporován objevováním jejich ostatků. Ve východních křesťanských tradicích byzantského ritu lze uctívání sv. Anny prokázat už v 6. století, kdy dal císař Justinián na její počest vystavět chrám.

 

Křesťanská ikonografie zpodobňuje Annu jako důstojnou matronu v dlouhém přepásaném šatu, s hlavou zahalenou závojem. Někdy drží v ruce knihu, poukazující na starozákonní zaslíbení Mesiáše, občas lilii jako odkaz na své neposkvrněné dítě. Nejčastější vypodobnění jsou ale spolu s Pannou Marií. V umění vznikl zvláštní ikonografický typ svatá Anna Samotřetí s Pannou Marií a Ježíškem, kdy Anna drží zmíněné figury v drobném měřítku na ruce či chová dospělou Pannu Marii s Ježíškem na klíně. Můžeme se setkat i s výjevy v přirozené velikosti. Známá jsou vyobrazení Narození Panny Marie či scény, kdy sv. Anna vyučuje dívku Marii. Annu lze vidět společně i s manželem Jáchymem nebo společně se svatým příbuzenstvem – Ježíškem, Josefem a Marií, Jáchymem. Nejznámější vyobrazení svaté Anny pocházejí od Caravaggia ve Villa Borghese v Římě, od Leonarda da Vinci v pařížském Louvru a od Masaccia ve florentské Akademii.

    

Svatá Anna se stala populární světicí i pro řadu Valachů; je považována za valašskou patronku. Jménem Anna pojmenovávali v místních rodinách prvorozené dcery. Počátky tradice oslav svátku sv. Anny však zvláště v Rožnově nejsou paradoxně spojeny s žádnou duchovní událostí. Na sv. Annu se totiž zcela prozaicky pořádal velký jarmark, což už samo o sobě představovalo jistě poutavou akci. Když se pak v 70. letech 19. století rozhodl zdejší Spolek pro okrasu Rožnova a zábavy společenské uspořádat při této příležitosti jako svou první aktivitu Mezinárodní slavnost k poctě všech Annen, byla tradice na světě. Průběh programu z roku 1876, kdy se v místní Hájnici se konaly například Olympické hry humoristické, První výlet malého vzduchoplavce, Taneční zábava, večer na závěr Velkolepý ohňostroj, ukazuje, že slavnost sloužila zejména k obveselení hostů rožnovských lázní. Nejinak tomu bylo ještě v 50. letech 20. století, kdy s ohledem na novou poutní tradici získaly charakter společenských zábav v předvečer oslav sv. Anny

 

Počátky putování ke kostelíku sv. Anny ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm souvisí s posvěcením základního kamene místním kanovníkem Josefem Segetem v neděli 6. srpna 1939. Za první oficiální Valašskou pouť k poctě sv. Anny však považujeme až tu, která předcházela slavnostnímu vysvěcení vlastního kostelíka (15. srpna 1945). Uskutečnila se již 29. července 1945: V 9 hod. ji zahájil krojovaný průvod z náměstí do muzea, kde byla odsloužena mše. V odpoledních hodinách si účastníci průvod zopakovali s výjimkou odlišného zakončení v podobě folklorního vystoupení se zvyky a tanci.

 

Po umístění oltářního obrazu sv. Anny Učitelky od malíře Františka Hlavicy se až do konce 50. let 20. století konaly k poctě sv. Anny každoročně děkovné poutě. Řada okolních osad vypravila své procesí. Přicházívali Horno- i Dolnopasečané, obyvatelé Hážovic, Tylovic i samotní Rožnované. Rožnovští se scházeli brzy ráno před farním kostelem Všech svatých, kde se řadilo procesí. Kráčel v něm i rožnovský farář spolu s ministranty nesoucími slavnostní korouhve. V lázeňském parku se jednotlivá procesí spojila v jeden mohutný proud. Před muzejním kostelíkem, kam procesí za zpěvu poutních písní a recitace modliteb směřovalo, bylo již vše nachystáno ke mši. Nechyběly ani stánky s poutními upomínkami, občerstvením a příslušnými sladkostmi. Do tance a k poslechu vyhrávala vždy nějaká kapela. Poslední příležitostí účastnit se mší svatých v kostelíku sv. Anny nastala v roce 1958, kdy po dobu oprav farního kostela Všech svatých sloužil rožnovským farníkům k běžným bohoslužebným účelům. Anenské poutě zanikly již o dva roky dříve.

 

Modlili sa tam k svatéj Anně,                                                            
fábory zlatě vlály,

zehnuté roby v levéj straně,
na pravéj chlapi stáli.

Modlili sa tam k svatéj Anně: 
od války, moru, slot,
od náhlej smrti nenadáléj 
chraň nás a vysloboď!

Modlili sa tam k svatéj Anně,
hornisté duli z trúb,
prášily žita k horní straně,
v Rožnově byla púť.
               (L. NEZDAŘIL: Horní chlapci.)

 

Po sametové revoluci se podařilo anenskou pouťovou tradici obnovit, byť zpočátku pouze v zábavné rovině. Koncem 90. let 20. století však muzeum ve spolupráci s Římskokatolickou farností již plně navázalo na předchozí křesťanské slavnosti věnované patrociniu muzejního kostela, spojené s tradicí dávných rožnovských jarmarků. Vlastní pouť dnes spočívá v slavnostní nedělní bohoslužbě ve farním kostele Všech svatých a procesí krojovaných věřících procházejících za zpěvu poutních písní a hudebního doprovodu centrem města do areálu Dřevěného městečka, kde je před kostelem sv. Anny ukončena menší pobožností. V muzeu je dokreslena lidovou slavností se stánky s charakteristickým zbožím a pouťovými atrakcemi.

 

Národní muzeum v přírodě

Úvodní stránka