Online seriál - Střípky z depozitářů

Přítomnost této šperkovnice v Klaudově pozůstalosti je jednou z jejích záhad. Středobodem sběratelského zájmu Františka Klaudy byly především artefakty z Blízkého východu. Šperkovnice je však evropské provenience a navíc zřejmě pochází ze selského prostředí. Filigrán není mistrovským dílem a kameny jsou druhotně osazené z jiných nedochovaných šperků. Ani jejich uložení do lůžek není nikterak precizní a celému zpracování chybí punc mistrovství řemeslnické práce. 

Kovová šperkovnice má obdélnou základnu, s vypouklým víčkem. Výzdoba benátským filigránem nebyla prokázána. Spodní rám truhličky je ve čtyřech rozích postaven na lvích tlapách. Rám je použit i u víka. Plochy šperkovnice vyplňuje filigrán z drátků různé tloušťky, které jsou stáčeny převážně do volut. V přední části je kryt na zavírání v podobě lví hlavy. V rozích jsou čtyři lité kovové figury (postavy s křídly a vahami). Uprostřed delších stran jsou dvě postavy, nad nimiž vykukuje zvířecí. Na vrcholu víka chybí úchytka. Šperkovnice je vyrobená z postříbřeného obecného kovu a je osazena různými drahými kameny (křišťály, ametysty, granáty, citríny, tyrkysy). Vzhledem ke stylu práce i okolnostem užití drahých kamenů i jejich značnému poškození je datace velice obtížná, přesto odborníci usuzují, že se jedná o práci z 19. století.

Šperkovnice byla znečištěná prachovými částicemi, zbytky čistících past a korozními produkty mědi a železa. Jeden kámen na víku chyběl, jeden fialový ametyst byl zlomený, ale držel v lůžku. Čtyři figurky postav s vahami byly ulomené, horní část byla od spodní také oddělená. Původně byla připájena cínovou pájkou. Okraje rámu víka byly zdeformované stejně tak i nožičky šperkovnice. Na vrcholku víka chybí ozdobná úchytka, nedochovala se.

Kameny byly ze šperkovnice vyjmuty a očištěny lihem. Zlomený ametyst byl slepen lepidlem s vhodným lomem světla. Pod velkými granáty byly po vyjmutí objeveny tenké mosazné plíšky pokryté korozními produkty mědi a zbytky červené barvy. V laboratořích Národního technického muzea byla tato barva určena jako olejová, odstín kraplak. Vzhledem ke stavu všech plíšků byly nahrazeny novými opatřenými nátěrem olejové barvy stejného odstínu. Kameny ze spodní části šperkovnice byly rovněž vyjmuty, železné drátky byly značně zkorodované a korozní produkty začaly probarvovat i kameny. Při vsazování kamenů na svá místa bylo použito nových pozinkovaných drátků stejné síly. Šperkovnice bez kamenů byla nejdříve očištěna od korozních produktů otryskáním skořápkami, v dalším kroku byla k čištění použita plavená křída s použitím silonového kartáčku. Všechny kovové předměty byly poté několikrát opláchnuty destilovanou vodou. Opláchnuté části byly vysušeny v elektrické sušárně při 90°C po dobu 5 hodin. Po vychladnutí byly všechny kovové části opatřeny dvěma ochrannými vrstvami laku s vhodným lomem světla. Po zaschnutí laku byly kameny vráceny na svá místa. Figurky andělů byly do rohů přilepeny lepidlem. K hornímu dílu přilepeny nebyly, jsou pouze vsazeny do kruhových objímek, horní díl je ke spodnímu přichycen jen ohnutými lištami. Celý předmět je totiž deformován. Takto zajištěné víko drží na svém místě, předmět je v tomto stavu možné případně vystavit a nebylo nutné jej příliš namáhat rovnáním.

Nejvhodnější depozitární klima je teplota do +18°C, RV 30 – 40% bez osvětlení.

Šperkovnici sice nemůžeme porovnávat se zlatnickými řemeslnými skvosty ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze nebo Arcidiecézního muzea v Olomouci, ale přesto, nebo právě proto, že jsme muzeum zdánlivě prostých věcí, se do našich sbírek vlastně hodí.