Jarní lidové taneční zábavy mládeže se rozšířily na venkov z městského prostředí po polovině 19. století. Jednalo se již o dobu ústupu krojů z běžného užívání, na slavnostní průvod dívky postupně oblékaly stále častěji bílé (případně růžové) šaty. Mládenci se zábav účastnili v tmavých oblecích. Zábavy sloužily jako přechodový moment v životě mladých lidí. Účastí na věnečku (případně kytce; zábavy variovaly jak názvem, tak průběhem) opustili dětství a zařadili se mezi mládež. Od té chvíle byli součástí chasy. Při zábavě byl také mnohdy před zraky ostatních zveřejněn vztah dvou mladých lidí. Mládežnickou zábavu účastníci prezentovali jako oslavu dívčí poctivosti a mládenecké statečnosti.
TANEČNÍ ZÁBAVY NA HLINECKU
Věnečky, jež se liší od městských věnečků, jsou pořádány děvčaty, jež mají při nich práva chasníků, berou si hochy k tanci, někde i za ně platí. Přede dnem věnečku děvčata pletou u některé družky věnce. K věnečku upeče se pro pochutnání veliký koláč, perníkem a cukrem posypaný a smaženými ozdobami ozdobený (ve Vojtěchově a jinde). Tančírna bývá ozdobena chvojím po stěnách i na obrazech nad stolem muzikantským i nade dveřmi. Okolo lamp aj. se ověsí papírové řetězy. V den věnečku shromáždí se (ve Studnicích a jinde) před hostincem, a jedna z nich, držíc v ruce věnec, promluví k mládenci:
… Šlechetní páni mládenci,
chcete-li náš tento zelenej věneček míti,
musíte s námi až do rána vesele tančiti.
A ty, pane mládenče,
snad se za mne stydět nebudeš
a tento zelenej věnec vode mne vemeš
a na hostinec zavěsíš,
neb sem já holka malá
a na hostinec bych nedostala.
Až ho vode mne bude pan mládenec bráti,
hleďte vy mu vesele hráti.
Vivat, páni muzikanti!
Hudebníci zahrají intrády a mládenec vzav věnec, odpoví … Hudba spustí znova, a když mládenec zavěsil věnec na dvéře hostince, všichni vejdou dovnitř k tanci. Ke konci věnečku pak jedna družička děkovala …
Chasníci (ve Vojtěchově a jinde) dělají kytku sami pro sebe, platí hudebníky, volí si tanečnice. Kytka liší se od obecné muziky tím, že nikdo nesmí tancovat, komu pořadatelé nedovolili.
(Zdroj: Adámek, Karel Václav: Lid na Hlinecku. Praha 1900, s. 112–113)
VĚNEČEK V LIBKOVĚ A OKOLÍ
Obec Libkov je malá vesnička na úpatí Železných hor … Na návsi stojí Hostinec u Pilařů… Libkov byl hned po skončení 2. světové války vyhlášený svými kulturními akcemi. Hrálo se zde ochotnické divadlo, promítaly filmy, dělaly věnečky nebo kácení máje spojené s tancováním, v zimě pak masopustní průvody. Mládež ze širokého okolí se scházela právě zde…
Tradiční věneček se konal každoročně a začal se připravovat už v zimě. To se muselo rozhodnout, kdo bude hlavní družička. Dívka mladá svobodná. Delegace navštívila rodinu zmíněné dívky a požádala, zda by mohla být hlavní družičkou. Seznámili ji s tím, kdo bude hlavní mládenec. Byla to pro rodinu velká čest (někteří na to čekali a třeba marně několik let). Byly to ale také poměrně nemalé náklady. Pokud to bylo schváleno, čekalo rodinu velké uklízení, někdy i malování, příprava hostiny pro 30-40 lidí, aby se povinnosti zhostili na výbornou. Družička objednala velký bílý věneček nevinnosti. […]
V daný den D jsme se sešli v místní hospodě. Dívky všechny v bílém. Chlapci v tmavých oblecích. Všude byly nazdobené mladé břízky jako symbol jara. Za zvuků kapely se průvod vydal na cestu. První krátké zastavení bylo u mládence, kde se podávalo malé občerstvení pouze na dvorku. Průvod teď už v čele s mládencem pokračoval kolem vesnice a rybníka do domu družičky. To aby přihlížející dav návštěvníků, prarodičů, tetiček a strýčků taky z toho něco měl. Zároveň se prodávaly upomínky – mašličky s datem konání věnečku. […] V domě družičky poseděli všichni na krátkém občerstvení, cukroví, chlebíčky, káva, pití. Po nějaké době se průvod vydal zpět k hospodě v čele s mládencem a družičkou, kteří spolu nesli věnec.
Ve vchodě do hospody se hlavní dvojice zastavila a přednesla krátký vinš: „Zase v kraji květy voní, přišlo jaro v plné kráse, i ta zbylá břízka v poli, pokud tam je zelená se…“ Povídání, které hlavně vítalo jaro s vetknutými nešvary místních obyvatel a představitelů… Po zakončení vinše slavnostně družička předala svůj věnec nevinnosti mládenci a postoupili do sálu. Průvod utvořil kruh a hlavní dvojice zatančila sólo.
Až do půlnoci byla vyhlášena dámská volenka. Věneček byl pevně pověšen vysoko ke stropu. Mládenec si ho musel stále hlídat. Jako nezbytné pravidlo přicházívali cizí kluci z jiných vesnic a snažili se věneček ukrást. Mnohdy se strhla docela rvačka. Pokud se podařilo do půlnoci věneček uhlídat, mohl se sundat a odnést na bezpečné místo. Dámská volenka skončila a tančilo se až do rána bílého. Druhý den pověsil hlavní mládenec věneček do štítu domu. Celý další měsíc ho střežil před krádeží a pokud vydržel, mohl tam viset celý rok. …
Městys Bojanov je od nepaměti specificky spojen s Libkovem. Hodně libkovských mužů se do Bojanova přiženilo, další generace si odtud přiváděla nevěsty. Na Libkovský věneček vždy přišli jako diváci. Ale oni sami nic takového nepořádali. Oni pořádali „Babský věneček“ – parodii na věneček klasický. Babský věneček v Bojanově byla pouze ženská záležitost, pouze vdané ženy i hlavní mládenec byl přestrojená ženská.
(Zdroj: Sobotková, Emílie: Kulturní život v Libkově. Chrudim 2024. Dokumentační fond MPV)
V současnosti se v Pardubickém kraji konají následující dva věnečky. Oba jsou zapsané na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Pardubického kraje.
