TANEČNÍ ZÁBAVY NA HLINECKU
Zvláště v době letní pořádají se po dědinách věnečky a kytky. Věnečky, jež se liší od městských věnečků, jsou pořádány děvčaty, jež mají při nich práva chasníků, berou si hochy k tanci, někde i za ně platí. Přede dnem věnečku děvčata pletou u některé družky věnce. K věnečku upeče se pro pochutnání veliký koláč, perníkem a cukrem posypaný a smaženými ozdobami ozdobený (ve Vojtěchově a jinde). Tančírna bývá ozdobena chvojím po stěnách i na obrazech nad stolem muzikantským i nade dveřmi. Okolo lamp aj. se ověsí papírové řetězy. V den věnečku shromáždí se (ve Studnicích a jinde) před hostincem, a jedna z nich, držíc v ruce věnec, promluví k mládenci:
Páni mládenci milí,
proto sme věneček vily,
bysme v tomto čase
slavily panenství naše.
…
Šlechetní páni mládenci,
chcete-li náš tento zelenej věneček míti,
musíte s námi až do rána vesele tančiti.
A ty, pane mládenče,
snad se za mne stydět nebudeš
a tento zelenej věnec vode mne vemeš
a na hostinec zavěsíš,
neb sem já holka malá
a na hostinec bych nedostala.
Až ho vode mne bude pan mládenec bráti,
hleďte vy mu vesele hráti.
Vivat, páni muzikanti!
Hudebníci zahrají intrády a mládenec vzav věnec, odpoví …
Hudba spustí znova, a když mládenec zavěsil věnec na dvéře hostince, všichni vejdou dovnitř k tanci. Ke konci věnečku pak jedna družička děkovala …
Ve Vojtěchově družičky sejdou se v den věnečku v některém stavení, vezmou opentlené věnce a jdou s hudbou do hospody. Když první družička odříká přání, mládenec zavěsí na hřebíky věnce a zahájí s první družičkou kolo. Když mládenec s družičkou přetancuje, též ostatní začnou tancovat. Muzika začne o svačinách (ve 3 hodiny odpoledne) a trvá do noci. Holky platí hudbu, chasníci dávají muzikantům pivo. Děvčata, která nepořádají věneček, nemohou se účastniti při této zábavě. Večer děvčata přinesou upečený věnec a položí jej uprostřed místnosti na stolek. Kolem se tančí. Mezi tancem někteří tanečníci snaží se kousek pečiva uříznout, avšak obyčejně pořadatelky zmaří takové úmysly a teprve, po otančení věnce, věnec se rozkrájí.
Chasníci (ve Vojtěchově a jinde) dělají kytku sami pro sebe, platí hudebníky, volí si tanečnice. Kytka liší se od obecné muziky tím, že nikdo nesmí tancovat, komu pořadatelé nedovolili.
(Zdroj: Adámek, Karel Václav: Lid na Hlinecku. Praha 1900, s. 112–113.)
VĚNEČEK V LIBKOVĚ A OKOLÍ
Obec Libkov je malá vesnička na úpatí Železných hor … Na návsi stojí Hostinec u Pilařů… Libkov byl hned po skončení 2. světové války vyhlášený svými kulturními akcemi. Hrálo se zde ochotnické divadlo, promítaly filmy, dělaly věnečky nebo kácení máje spojené s tancováním, v zimě pak masopustní průvody. Mládež ze širokého okolí se scházela právě zde…
Tradiční věneček se konal každoročně a začal se připravovat už v zimě. To se muselo rozhodnout, kdo bude hlavní družička. Dívka mladá svobodná. Delegace navštívila rodinu zmíněné dívky a požádala, zda by mohla být hlavní družičkou. Seznámili ji s tím, kdo bude hlavní mládenec. Byla to pro rodinu velká čest (někteří na to čekali a třeba marně několik let). Byly to ale také poměrně nemalé náklady. Pokud to bylo schváleno, čekalo rodinu velké uklízení, někdy i malování, příprava hostiny pro 30-40 lidí, aby se povinnosti zhostili na výbornou. Družička objednala velký bílý věneček nevinnosti.
Jako další úkol byl oslovit všechny svobodné dívky a mládence ve vsi a v okolí, aby se mohl vytvořit průvod. Zvláště pro nejmladší děvčata to býval první historický vstup do světa dospělých. Bylo jim 15 a končily základní školu. Mnohdy byly pozvány i jejich sestřenice a kamarádky odjinud. Chlapce se muselo trochu vyhecovat, nechali se naoko přemlouvat. (Tehdy ještě nebylo na vsi pravidlem, že první krok k dospělosti jsou taneční kurzy).
Dále zamluvit nějakou místní lidovou kapelu, která byla nedílnou součástí průvodu a večerní tancovačky. Jeden z obtížnějších úkolů bylo přesvědčit pana hostinského, aby nám ten den rezervoval hospodu a byl k dispozici.
V daný den D jsme se sešli v místní hospodě. Dívky všechny v bílém. Chlapci v tmavých oblecích. Všude byly nazdobené mladé břízky jako symbol jara. Za zvuků kapely se průvod vydal na cestu. První krátké zastavení bylo u mládence, kde se podávalo malé občerstvení pouze na dvorku. Průvod teď už v čele s mládencem pokračoval kolem vesnice a rybníka do domu družičky. To aby přihlížející dav návštěvníků, prarodičů, tetiček a strýčků taky z toho něco měl. Zároveň se prodávaly upomínky – mašličky s datem konání věnečku. Fotoaparát měl málokdo, mobily neexistovaly. V domě družičky poseděli všichni na krátkém občerstvení, cukroví, chlebíčky, káva, pití. Po nějaké době se průvod vydal zpět k hospodě v čele s mládencem a družičkou, kteří spolu nesli věnec.
Ve vchodě do hospody se hlavní dvojice zastavila a přednesla krátký vinš: Zase v kraji květy voní, přišlo jaro v plné kráse, i ta zbylá břízka v poli, pokud tam je zelená se... Povídání, které hlavně vítalo jaro s vetknutými nešvary místních obyvatel a představitelů… Po zakončení vinše slavnostně družička předala svůj věnec nevinnosti mládenci a postoupili do sálu. Průvod utvořil kruh a hlavní dvojice zatančila sólo.
Až do půlnoci byla vyhlášena dámská volenka. Věneček byl pevně pověšen vysoko ke stropu. Mládenec si ho musel stále hlídat. Jako nezbytné pravidlo přicházívali cizí kluci z jiných vesnic a snažili se věneček ukrást. Mnohdy se strhla docela rvačka. Pokud se podařilo do půlnoci věneček uhlídat, mohl se sundat a odnést na bezpené místo. Dámská volenka skončila a tančilo se až do rána bílého. Druhý den pověsil hlavní mládenec věneček do štítu domu. Celý další měsíc ho střežil před krádeží a pokud vydržel, mohl tam viset celý rok.
Věnečky v Holetíně u Hlinska probíhaly tak, že z Dolního Holetína vyšli mládenci od hospody průvodem nahoru do Horního Holetína, po cestě vyzvedávali družičky, každá měla svůj vlastní malý věneček. U hlavní družičky na dvorku měli pohoštění a průvodem šli zpět do Dolního Holetína do hospody (to zchátralé stavení u odbočky). Tam přednesli vinš, hlavně poděkování rodičům za to, že jim věneček umožnili. Sólo na sále, dámská volenka do půlnoci. Všechny věnečky se rozvěsily po stěnách a o půlnoci se strhla bitka, protože se věnečky sundávaly a každý mládenec musel uhájit ten od své družičky. Pak si ho taky pověsil do štítu a musel ho rok hlídat.
Městys Bojanov je od nepaměti specificky spojen s Libkovem. Hodně libkovských mužů se do Bojanova přiženilo, další generace si odtud přiváděla nevěsty. Na Libkovský věneček vždy přišli jako diváci. Ale oni sami nic takového nepořádali. Oni pořádali „Babský věneček“ – parodii na věneček klasický. Babský věneček v Bojanově byla pouze ženská záležitost, pouze vdané ženy i hlavní mládenec byl přestrojená ženská.
(Zdroj: Vzpomínky Emílie Sobotkové, výzkum Muzea v přírodě Vysočina)
