HRA NA KRÁLE V ROSICÍCH U CHRASTI
V Rosicích se konala pastýřská slavnost „hra na krále“. V neděli večer obcházeli pasáci a skotáci (pasáci hovězího dobytka a skotu) s „žilou“ nebo „bejkovcem“ v ruce po vsi a práskali těmi biči pod okny. Brzičko ráno hleděli vyhnat co nejdříve na pastvu. Dobytek byl na tu slávu slavnostně vyzdoben. První kdo na pastvu dorazil byl hrdinou dne – králem, druhý předmetačem, třetí zametačem. Poslednímu se posmívali a nazvali ho hovnivárem. Jeden z mladíků, který byl již zkušenější, byl zvolen vyvolávačem. Samotná slavnost následovala v pondělí po bohoslužbách. Chasa svátečně oblečena se sešla na pastvinách a co nejnádherněji přistrojila svého krále, nesměla chybět papírová koruna, z níž splývaly pestré stužky. Hovnivár byl oblečen jako ras, tedy červeně, a na krk mu uvázali velkou žábu. Po všech těchto přípravách se šlo průvodem ke vsi. Hrdě si vykračoval král, jemuž cestu upravovali předmetač i zametač. Hovnivár jel na plužněti (dvoukolový vozík) a pokud se opozdil, volali na něj: „Hovniváre, pojeď dále, ať se na tě podíváme.“ Veselý průvod přišel k dřevěnému mostu okrášlenému májkami, v jehož středu se vypínala slavobrána. Tam se zastavil. Vtom hovnivár vylezl na topol stojící poblíž a volal: „Shromažďuj se, chaso, na to žabí maso.“ Na to následovala delší žertovná řeč. Po proslovu vlastní rukou rozčtvrtil žábu a rozhodil ji na čtyři strany. Pak slezl dolů a průvod se ubíral k hospodě, kde následovala dohra celé slavnosti.
(Zdroj: Chrudimsko a Nasavrcko. Díl III. Život kulturní. Chrudim 1912, s. 405–406)
VYBÍRÁNÍ STUDÁNKY V PRACHOVICÍCH
Na sklonku léta pořádala děvčata prachovická slavnost „Vybírání studánky“ – na kopci u staré kovárny. Před stavením nejhezčí družičky sešli se mládenci s družičkami. Hudba spustila, hlavní družička vykročila s mládencem za hudebníky směrem ke studánce, za nimi ostatní páry družiček s mládenci s příslušným průvodem dospělých lidí, klukův a starých bab. Průvod se rozestavil kolem ověnčené studánky. Nejhezčí družička přistoupila k studánce a držíc v ruce kytku, oslovila veršovaným proslovem nejprve družičky, potom mládence a panny, hudebníky, všecky ostatní a na konce kluky a staré baby. Hlavní mládenec nabral do sklenice vody a zavdal své družičce, tato zas jemu, potom ostatním družičkám a mládencům, honoraci, hostům, lidu, při čemž hudebníci hrávali oblíbenou píseň „U studánky stála, vodu nabírala“ nebo i některý taneční kus. Byla-li studánka zanesena, vybírali ji. Potom hnul se průvod, stejně jako dříve seřaděný, za zvuku hudby k hospodě, kde se hned začalo tančiti. Družičky platily samy hudebníkům a chodily si také za to samy pro tanečníky po celou zábavu.
(Zdroj: Chrudimsko a Nasavrcko. Díl III. Život kulturní. Chrudim 1912, s. 499.)
SVATODUŠNÍ SVÁTKY
V sobotu se pekly koláče a Veník mamince pomáhal. Už se v tom tak trochu znal a když byly koláče odpoledne z pekárny už venku, zdálo se mu, že ještě nebyly nikdy tak dobré. Na večer pak vylezl za stodolou na lípu, natrhal plnou nárouč ratolestí a počal celé stavení obcházet a zastrkovat ratolístky, kam se jen zastrčit daly. Dělávalo se to od jakživa a Veníkovy to bylo pouhým zvykem. Bez "májí“ to by ani nebyl Svatý Duch!
V neděli ráno byl Veník časně na nohou a chodil před okny po zahrádce, dívaje se brzy po vsi, jak kde mají hodně májí, brzy po sobě. Vždyť byl celý nový, od paty až k hlavě! Bylo to sice všechno až na svatou Trojici uchystáno, ale když letos nemělo být konfirmace, povídala maminka, aby si to vzal už dnes. …
(Zdroj: Karafiát, Jan. 1873. Kamarádi: povídka ze života a pro život, s. 26–27.)
