SVÁTEK SVATÉHO JANA NEPOMUCKÉHO A POUTĚ K MÍSTŮM JEMU ZASVĚCENÝM
LÁZNĚ U HLINSKA – STUDÁNKA S LÉČIVOU VODOU.
Nedaleko Hlinska se nachází osada Lázně, dříve zvaná Svatojánské Lázně. Je to několik chalup seskupených kolem kapličky, stojící nad studánkou. O ní se už po staletí tvrdí, že má léčivou vodu. První zmínka o osadě se váže k roku 1645, kdy podobně jako dalších takřka padesát městeček a vesnic, patřila rychmburskému panství.
Rychmburský pán prý tudy občas projížděl bezpochyby zaujat krásou zdejší krajiny. Tak tomu bylo i koncem 17. století, kdy Lázněmi projížděla vrchnost se svou nemocnou dcerou. Mladá šlechtična trpěla oční chorobou, podle tehdejších lékařů nevyléčitelnou. Z očí jí kanuly žlutavé slzy a časté pálení očí trápilo nemocnou, takže chřadla a rodiče se obávali o její život. Vrchnost zastavila u lázeňské studánky, ze které vyvěral silný pramen, přeskakoval kameny a stékal do údolí. Nemocná si pálící oči omyla studenou vodou, a protože se u studánky chvíli zdrželi, aby se osvěžili, učinila tak ještě dvakrát. Poté zaznamenala, že pálení ustupuje a s pocitem viditelné radosti se s ostatními vydala na další cestu. Než dojeli na Rychmburk, bolest očí ustoupila úplně a mladá slečna, teď již plná veselí s ruměncem ve tváři, zářila štěstím. Vděčnost za uzdravení byla nesmírná a o studánce se roznesla zpráva, že má léčivou moc. Na památku uzdravení, a jako výraz díků mocným přírodním silám, dala mladá hraběnka ad studánkou počátkem 18. století postavit kapličku. Od té doby sem putovali lidé z širokého okolí na Svatojánskou pouť vždy 16. května.
Studánka se stala zásobárnou pitné vody pro lázně, které byly na přilehlém svahu postaveny spolu s hostincem. Lázně u Hlinska navštěvovalo v letním období ještě v první polovině 19. století mnoho lázeňských hostů. Také hlinečtí občané si toto místo oblíbili jako cíl nedělních vycházek, a pro příjemné posezení pod mohutnými kaštany. Počátkem 20. století hostinec vyhořel a sláva lázní opadla. Ale krásný pohled do hamerského údolí směrem k Žákově hoře potěší poutníky ještě dnes.
(zdroj: Vojancová, Ilona: Povídám, povídám pohádku. Lidová vyprávění ze sběrů Souboru lidových staveb Vysočina. Hlinsko 2007.)
SVATOJÁNSKÁ POUŤ VE ZDERAZI U PROSEČE
Na svatého Jana Nepomuckého (16. 5.) nebo těsně po tomto svátku se v místní kapli jemu zasvěcené konávala poutní mše. Holčičky, kterým bylo okolo deseti let, byly pro tu příležitost nazývány družičkami a chodily v bílých šatech. Ráno vycházela dvě procesí. Lidé vyšli zároveň ze Zderaze a z Proseče. Šli ze dvou stran stejnou lesní cestou, na některém místě se ty dva průvody sešly a zazpívalo se Odkud kráčíš, svatý Jene. Společně pak šli poutníci ke zderazské kapličce, kde bývala mše. Při ní se stávalo za kapličkou, dovnitř by se všichni nevešli. Poutní mše se zde konají do současnosti, přijíždí mládež z Proseče, ale již neprobíhají průvody.
(zdroj: Výzkum Muzea v přírodě Vysočina.)
