Filipojakubská noc byla v lidové tradici spojována s magií, ochranou úrody i obavami z čarodějnic, jak dokládají dobové zápisy a vyprávění. Lidé prováděli různé rituály, pálili ohně a snažili se zajistit hojnost i ochranu hospodářství. Dnes tuto noc připomínají především společenské oslavy, jejichž současnou podobu zachycují i zdejší fotografie. Přečtěte si následující úryvky a nahlédněte do představ a zvyků našich předků.
„85letá stařena Kostelecká z Rosic vypravvala mi, že večer před sv. Filipem a Jakube, potkala ji známá ve vsi baba-čarodějná na rozcestí „pod sklepy“ s malým ranečkem. Skrovný ten raneček tížil tak, že prý kdyby nebyla tak nuzná a netěšila se na slíbenou odměnu, někde by jím byla mrštila do příkopu. Druhého dne časně ráno, jak bylo dříve ujednáno, zase šla pro ten raneček a doručila ho majitelce. Co v něm bylo, nemohla mi udati.
Jindy zase poslala ji ta samá k Poldovům, aby odtamtud potají ze stáje odnesla kravské lejno. I tentokráte uposlechla a s večerem plížila se k označenému místu. Poldová však ji napadla u samého chléva a hned rázně na ni: „Anka, co tu sháníš?! Ta překvapená
odvětila: „Něco hledám, nemohu to ale nalézti.“ „Já vím dobře, kdo tě poslal a co máš za lubem,“ na to zase Poldová, „podívej se, tamhle vyváželi ráno hnůj, vezmi si tam, co potřebuješ, nás ale nechej na pokoji!“
(zdroj: Chrudimsko a Nasavrcko, díl III. Život kulturní, s. 201)
„Před Filipem a Jakubem se kropívala žita kočičkami na květnou neděli posvěcenými, jež se pak stavěly do rohů pole, aby se obilí dobře dařilo. Jak vysoké jsou proutky, tak vysoké obilí vyroste. V týž večer pálí se čarodenice a střílí se čarodenice; až dosud někteří pověrčiví tomu věří, že se tím docílí, aby obilí sypalo. Aby se úroda zdařila, lidé se modlí o křížových dnech, kdy jdou s procesím do polí, anebo v noci filipojakubské.“
„Před Filipem a Jakubem, než vyjde slunce, chodily některé pověrčivé hospodyně na louky s trávnými plachtami, jež tahaly po zarostlém trávníku a při tom třikrát říkaly: užitek mně a ne tobě, a když byla plachta mokrá, donesly ji domů do chlíva a položili ji na žlab a, vzavše ji za čtyry ouvazky, vytlačily z ní rosu do žlabu kravám, aby hodně dojily. … Na Filipa a Jakuba chodívaly čerodenice s lochtušema a stíraly rosu se žita a tím pak škodily dobytku hospodářovu. … V okolí Svratky chodili staří lidé, uvázali si dva ouvazky plachty po ječmeně, doma pověsivši plachtu na rahno a tahali za ouvazky dlouho, až nich teklo „mléko“.
(zdroj: Adámek, Karel Václav: Lid na Hlinecku. Praha 1900, s. 225)
