Velký pátek — Karfreitag 2. 4. 2021

Víra v magickou sílu země. Nesmělo se hýbat se zemí, a proto se nepracovalo na  poli ani v sadu. Nekonaly se mše, bohoslužba byla složena ze čtení textů a zpěvu o utrpení Ježíše. Držel se přísný půst.

Ze sbírek Muzea v přírodě ZubrniceKlapačky bylo možné slyšet již o šesté hodině ráno. Chlapci obcházeli dům od domu a i v tento den dostávali odměnu. 

„ Když se někdo o východu slunce umyje v ledové vodě, nepopíchají ho komáři.“
( z Verneřic; Pověry a obyčeje v Čechách a na Moravě; J.V. Grohmann, str. 60)

V tento den se údajně otvírá země a vydává své poklady.
 „Poklad trpaslíků“
Podle pověsti z Verneřicka  se jeden takový poklad ukrývá také v Bukové hoře. Schovali ho tam trpaslíci, kteří utíkali z Polabí před lidmi a vzkvétajícím průmyslem. Hlídá ho trpaslík samotář s šedivým vousem až na zem. Vždy jednou za sto let vychází z hory, aby se rozhlédl po modrém nebi se zlatým slunkem a po krásném kraji. Když uvidí shon lidí a nenávist místo lásky, vzdychne si a vrátí se zpět ke svému pokladu. Jen jednou za rok na Velký pátek modravý plamének ukazuje místo, kde hluboko pod zemí leží poklad trpaslíků. 
Mnoho lidí již přišlo a pokusilo se získat poklad pro sebe, ale nikomu se to dosud nepodařilo. Bylo to proto, že ne láska, ale hrabivost a touha po penězích je vedla. Přijde čas, kdy se to někomu podaří. Bude to nejspíše nevinné, chudé dítě.

(Báje a pověsti ze severních a západních Čech; J. a T. Linhartovi; 2001 Agave)

Národní muzeum v přírodě

Úvodní stránka