Stodola ze Zadní Lhoty u Těchlovic se otevírá veřejnosti
Od úterý 27. května mají návštěvníci možnost v rámci Vesnického areálu Muzea v přírodě Zubrnice navštívit nový objekt – hrázděnou stodolu ze Zadní Lhoty u Těchlovic. Slavnostní otevření objektu, za účasti významných pozvaných hostů, proběhlo ve čtvrtek 22. května. A to za účasti ministra kultury ČR Martina Baxy.
Spolu se stodolou byl slavnostně otevřen i Dům z Řehlovic, který je součástí Mlýnského údolí. Zde probíhá II. etapa – realizace interiérů a pro veřejnost bude kompletně dokončen pravděpodobně v roce 2027 s předpokládaným otevřením v roce 2028. V prostorách dvora Domu z Loubí, jehož součástí stodola ze Zadní Lhoty je, mohou návštěvníci vidět panelovou výstavu o historii obou objektů – jak Stodoly ze Zadní Lhoty u Těchlovic, tak Domu z Řehlovic.
„Národní muzeum v přírodě nemá pouze nádherný areál na Valašsku, ale jeho součástí je i tato krásná lokalita. A když jsem Zubrnice, neboli Saubernitz navštívil, byl jsem nadšený. Jsem z Plzně a tady jsem viděl úplně jiné Sudety, než znám od nás. Nejen jako pro učitele dějepisu jsou pro mě Zubrnice vhledem do zcela jiného světa, do kterého nelze vstoupit jinak než s velkým respektem. Mluvím o světě tradiční lidové kultury s celým jejím bohatstvím i tehdejším bohatstvím této lokality jako takové. Děkuji všem, kteří se podíleli a podílejí na zachování tohoto kulturního dědictví," uvedl Martin Baxa, ministr kultury ČR.
„Hrázděná stodola ze Zadní Lhoty u Těchlovic byla vystavěna v areálu Domu z Loubí (ten slouží jako edukační prostor našeho muzea) a uzavírá tak prostor dvora objektu do podoby tzv. trojstranného typu, který je pro tuto oblast i Zubrnice, typický. V prostoru stodoly budou demonstrována řemesla související se zemědělskou tematikou. V přízemí interiéru byl osazen dřevěný sloupový žentour. V další části expozice bude umístěna lokomobila. Patro nabídne využití pro edukační programy, přednášky a prezentace – např. výstavy starých odrůd ovoce,“ uvedla Ivana Mikulecká, ředitelka Muzea v přírodě Zubrnice.
„Výjimečnost této stavby spočívá v použití dubového dřeva pro sloupy a spodní rám hrázděné konstrukce, oproti běžnému užití dřeva měkkého (jedle, smrku nebo borovice). Vědeckou metodou určování stáří dřeva bylo prokázáno, že použitý dub byl skácen mezi lety 1570 – 1571 – jedná se tak o nejstarší datování dřevěné konstrukce v rámci zubrnického muzea. Při výstavbě objektu se podařilo zachovat přibližně polovinu původních trámových prvků konstrukcí stěn,“ doplnil Jindřich Ondruš, generální ředitel Národního muzea v přírodě, jehož součástí od konce roku 2018 je i Muzeum v přírodě Zubrnice, jediné muzeum v přírodě v oblasti Českého středohoří.
Zhotovení repliky hrázděné stodoly ze Zadní Lhoty u Těchlovic s využitím původních prvků probíhalo přibližně 16 měsíců – od června 2023 do října 2024, zkolaudován byl objekt v dubnu 2025. Celkové náklady ve výši necelých 10,4 mil. Kč vč. DPH byly financovány z prostředků zřizovatele Národního muzea v přírodě – Ministerstva kultury ČR.
Historie objektu hrázděné stodoly ze Zadní Lhoty u Těchlovic:
Hrázděná stodola ze Zadní Lhoty u Těchlovic byla součástí usedlosti čp. 6. Nacházela se ve svažitém terénu Labského údolí, přičemž přední část přístodůlku byla podezděna a obsahovala oddělený úložný prostor s vlastním vstupem. Hlavní část stodoly tvoří průjezdný „mlat“ s fošnovou podlahou a dvoukřídlými točnicovými vraty na obou stranách. Po stranách se nacházejí skladovací prostory tzv. „perny“. Stodola je objektem lidového stavitelství, který byl v důsledku hospodářských změn po roce 1945 nevyužíván, postupně chátral a nebylo možné jej zachránit na původním místě. Jedná se zároveň o jediný objektech v zubrnickém muzeu, který pochází z okresu Děčín. Za záměr záchrany stodoly vděčíme zakladateli Muzea v přírodě Zubrnice, nedávno zesnulému, PhDr. Františku Ledvinkovi.
Druhý ze zachráněných objektů, Dům z Řehlovic, v současné době čeká na realizaci II. etapy – realizaci expozice a tím i budoucí využití pro návštěvníky. I. etapa, tj. samotná výstavba objektu s využitím původních prvků, probíhala 13 měsíců, od září 2023 do října 2024, objekt byl zkolaudován v dubnu 2025. Celkové náklady na realizaci I. etapy jsou ve výši necelých 3,4 mil. Kč a byly hrazeny z prostředků Ministerstva kultury ČR.
„Dům čp. 28 stával přibližně ve středu severovýchodní strany návsi v Řehlovicích. Jeho přemístění bylo zahájeno v srpnu roku 1999, osazení na nové základy proběhlo v letech 2000 – 2001 a dokončení se uskutečnilo na podzim roku 2024. Dům je součástí Mlýnského údolí. Objekt byl rozebrán a téměř v celém rozsahu přesunut. V průběhu znovuvýstavby bylo podle stavu jednotlivých částí konstrukcí rozhodnuto o jejich použití či výměně,“ upřesnila Ivana Mikulecká.
Historie objektu Domu z Řehlovic:
Dům pochází z počátku 19. století a je postaven na obdélném půdorysu. Má zděné přízemí a hrázděné patro se zapuštěnou pavlačí v průčelí. Střecha je sedlová a pokrytá pálenými bobrovkami, kroj je hambálkové soustavy, podepřený pod hřeben sloupky. Za záchranu tohoto objektu vděčíme PhDr. Františku Ledvinkovi, zakladateli Muzea v přírodě Zubrnice. Objekt byl na svém původním místě určen k zániku, účelem transferu byla jeho
záchrana a prezentace při zachování autenticity v „nové situaci“, na novém místě. Dům z Řehlovic je jeden z posledních starých a stavebně v podstatě neporušených hrázděných domů z dolní části Bílinského údolí, s množstvím dochovaných původních detailů výzdoby a konstrukce, včetně rohové zapuštěné pavlače, která byla v této části regionu již
zcela ojedinělá. Dům je významný nejen svou výtvarnou kvalitou, ale i řemeslným provedením za použití tradičních venkovských postupů.
Zpracovala:
Ing. Petra Valíčková
pracovník vztahů k veřejnosti
Národní muzeum v přírodě, příspěvková organizace
Tel.: 571 757 143
Mob.: 778 112 577
Národní muzeum v přírodě, příspěvková organizace, vzniklo koncem roku 2018 a sdružuje čtyři muzea, dvě z nich jsou v Čechách a dvě na Moravě. Jejich poslání je dokumentovat, ochraňovat a uchovávat více než dvě stě let historie lidového stavitelství a přibližovat způsob života na venkově. Každé z nich odráží kulturu jiného regionu a je proto jedinečné.