Zakladatel Muzea v přírodě Zubrnice PhDr. František Ledvinka obdržel cenu Jože Plečnika
Zakladatel a dlouholetý ředitel Muzea v přírodě Zubrnice PhDr. František Ledvinka obdržel na Pražském hradě cenu Jože Plečnika z rukou prezidenta republiky Miloše Zemana. Cena byla předána jako výraz poděkování osobnostem za jejich celoživotní přínos v ochraně a rozvíjení kulturního dědictví a lidových tradic.
.jpg)
Životopis:
Narozen v roce 1940. Absolvoval střední sklářskou školu v Teplicích a pracoval v ústecké sklárně. Později studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy etnografii a dějiny umění.
V září 1972 nastoupil do Okresního muzea v Ústí nad Labem, kde se záhy stal ředitelem. Inicioval opravu trmického zámku, ale také se mu následně podařilo zajistit zpřístupnění expozic muzea v monumentální neorenesanční školní budově v centru Ústí nad Labem. S kolegy navštěvoval opouštěné obce, kde dokumentovali zanikající památky, zaznamenávali vyprávění pamětníků a doplňovali sbírky muzea o předměty vypovídající o životě místních obyvatel.
V roce 1975 se Františku Ledvinkovi spolu s Krajským střediskem památkové péče a ochrany přírody podařilo odvrátit demolici kostela sv. Máří Magdaleny v Zubrnicích, který dokázal převést do správy muzea. Před demolicí zachránil i největší zubrnickou roubenou usedlost čp. 61.
V průběhu několikaleté rekonstrukce objektu se zrodila myšlenka využít světnici usedlosti jako výstavní prostor a záměr využít pro rozrůstající se expozice i další stavby v Zubrnicích. Začaly probíhat první transfery, pomocí nichž František Ledvinka zachránil řadu staveb a dílčích prvků lidové architektury z obcí likvidovaných důlní činností.
V roce 1977 Ledvinka spolu s kolegy z tehdejšího Ústeckého ústavu památkové péče a ochrany přírody vypracoval koncepci muzea lidových staveb. Vzniklo Muzeum lidové architektury Zubrnice, zamýšlené jako záchranný skanzen pro region celého Českého středohoří a některých jeho přilehlých částí. Do Zubrnic začaly přibývat drobnější hospodářské stavby, které nebylo možno zachránit na původním místě. Následovaly také další obnovy, úpravy a rekonstrukce – domu čp. 74 na návsi, školy a mlýna v Týništi. Podílel na prvních opravách tratě Velké Březno – Zubrnice a na vzniku železničního muzea na zubrnickém nádraží. Roku 1993 se stal kastelánem ve „svém“ skanzenu.
Kromě běžných prohlídek s průvodcem muzeum pořádá v průběhu roku několik hojně navštěvovaných akcí, při nichž návštěvníci zhlédnou ukázky tradičních zemědělských a řemeslných prací.
Potenciál k rozvoji muzea vidí František Ledvinka na území rozkládajícím se jižně od centra obce, krajiny nedotčené negativními vlivy a prosazuje nejen transfery, rekonstrukce a zpřístupnění mlýnských staveb včetně jejich zařízení, ale také myšlenku vědecké rekonstrukce kulturní krajiny s využitím dochovaného původního uspořádání.
I když po 45 letech práce a nadšení předal své žezlo nástupkyni, nadále působí v muzeu jako vědecký pracovník a věnuje se neméně důležité práci, uspořádání a publikování celoživotně sesbíraných informací v oblasti lidového stavitelství a venkovského života.
