Střípky z historie a vzniku muzea
Národopisná oblast Haná neměla, na rozdíl od Valašska nebo Slovácka, dlouhá léta reprezentativní muzeum v přírodě. Tento nevyhovující stav se v 70. letech minulého století pokusil změnit etnograf Jan Rudolf Bečák (1915–1987). Rodák z Velkého Týnce mohl při svém záměru využít své rozsáhlé odborné i organizační zkušenosti, a to nejen z doby, kdy byl ředitelem Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm (1965–1972).
Jan Rudolf Bečák, pracovník tehdejšího Vlastivědného ústavu v Olomouci, uvažoval o zřízení muzea v přírodě přímo v hanácké vesnici, jehož podoba by však zároveň nebyla výrazně ovlivněna často necitlivými stavebními zásahy z doby po roce 1948. Volba nakonec padla na obec Příkazy. Bečák začal zpracovávat plán nového muzea, jednal s místními občany i zemědělským družstvem o vykoupení vhodných staveb a pozemků, ale i o finančním a organizačním pokrytím nové instituce. Snad vlivem Bečáková odchodu do důchodu (1976) byly tyto aktivity postupně utlumeny.
Pomalu zapadající myšlenku oprášilo Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody, které v roce 1986 vykoupilo od tehdejších majitelů hanácký statek v Příkazích čp. 54 z druhé poloviny 19. století (tzv. Kameníčkův grunt). Současně získalo nejen stodolu a pole, náležející ke statku, ale i tři další špaletové stodoly, které dříve spadaly ke gruntům čp. 52, 50 a 49. Stodola čp. 49 byla však z důvodu špatné statiky záhy zbořena a na jejím místě postavena podle starých technologií stodola nová (1987).
V následujících letech byla obytná a hospodářská část statku citlivě stavebně upravena a vznikla i první expozice, jejímž autorem byl etnograf Pavel Pospěch. Hanácké skanzen – jak se tato instituce dříve nazývala – byl slavnostně otevřen za velké účasti veřejnosti 15. dubna 1990 (viz fotografická příloha, foto M. Valušková). Stavební práce však neutichly a pokračovaly rozsáhlými opravami špaletových stodol a úpravami přilehlých zahrad. Tato část, doplněná novými expozicemi zemědělské techniky a nářadí v jednotlivých stodolách, byla veřejnosti zpřístupněna v květnu 1994.
