Dějiny Kameníčkova gruntu v datech
1508 Pravděpodobně první zmínka o Kameníčkově gruntu v nejstarším urbáři kanovnické prebendy.
1648 Zemřel první prokázaný majitel gruntu Jan Novák (narodil se okolo roku 1600).
1678 Ondřej (Ondra) Navrátil je uváděn v lánovém rejstříku jako majitel celolánového gruntu. Byl manželem Ludmily,
vdovy po Janu Novákovi.
1684 Grunt, který má celkovou výměru přibližně 23 ha, kupuje za 1750 hřiven grošů Anton (Antonín) Fiala.
1691 V obci došlo k přerozdělení pozemkové držby, tzv. narovnání rolí. Bylo vytvořeno 55 víceméně stejných
půllánových gruntů. Celolánový grunt Antona Fialy je přeměněn na půllánový statek.
1727 Majitelem gruntu v ceně 900 hřiven se stává bratr Antona Fialy František.
1756 Celková výměra gruntu dle tereziánského rustikálního katastru činí přibližně 13 ha.
1771 Statek získal na základě tereziánských reforem číslo popisné 54.
1774 František Fiala předává grunt svému synu Valentinovi (Valentovi).
1793 Tomáš Květoň kupuje grunt za 1000 zlatých rýnských od svého strýce Valentina Fialy.
1799 Vyrobeno kruhadlo na zelí, nejstarší datovaný exponát obytné části Kameníčkova gruntu.
1802 Byla postavena ohradní branka mezi druhou a třetí stodolou.
V první polovině 19. století byly postaveny ohradní zdi.
1826 Tomáš Květoň předává grunt v ceně 1100 zlatých konvenční měny svému synu Františkovi a jeho manželce
Marianě, rozené Zatloukalové.
1832 Při požáru v obci vyhořela také stodola na Květonově gruntu.
1833 Je postavena špaletová stodola u gruntu čp. 50.
1834 Při velkém požáru v obci vyhořel také grunt Františka Květoně. Od tohoto roku se na nových stavbách v obci
používají jako střední krytina místo došků šindele.
Ve čtyřicátých letech 19. století postaveny špaletové stodoly, které patřily ke statkům čp. 54, 52 a 49 (dnes jsou
tyto stavby součástí Hanáckého muzea v přírodě).
1847 Sedmadvacetiletý František Kameníček z Nákla kupuje grunt od Tomáše Květoně za 8000 zlatých konvenční
měny (celková částka byla zaplacena v roce 1853). Na základě kupní smlouvy musel nový majitel poskytnout
manželům Květoňovým a jejich třem dětem výměnek.
1848 Svatba Františka Kameníčka a Juliany Navrátilové ze Senice na Hané. Na základě předmanželské smlouvy se
stává Juliana spolumajitelkou gruntu.
1852 Manželům se narodil první syn Josef Kameníček.
1853 Umírá výměnkář František Květoň, předchozí majitel gruntu.
1855 Při velkém požáru v obci vyhořel i Kameníčkův grunt.
1862 Manželům Kameníčkovým se narodil druhý syn František.
1872 Manželům Kameníčkovým se narodil třetí syn Florián.
1875 Ve věku nedožitých pětapadesáti let tragicky zahynul spolumajitel gruntu František Kameníček st.
1876 Kameníčkův grunt je výrazně přestavěn (de facto nově postaven).
1880 Umírá výměnkářka Mariana Květoňová, manželka Františka Květoně.
1890 Svatba Františka Kameníčka s Antonií Polzerovou. Následný odchod Františka za novomanželkou do obce
Mrsklesy.
1891 Ve věku nedožitých šedesáti let umírá Juliana Kameníčková. O rok dříve předala grunt, který měl tehdy výměru
17,5 ha, svému nejstaršímu synu Josefovi.
1893 Nejmladší syn Florián se přestěhoval do obce Březolupy u Uherského Hradiště, kde začíná učit na obecní škole.
1898 V obci Březolupy proběhla svatba Floriána Kameníčka a Vilemíny Řeháčkové, dcery místního poštmistra.
1905 Manželům Floriánu a Vilemíně Kameníčkovým se narodil v Březolupech druhorozený syn Otakar (první syn Jan se
narodil v roce 1901).
1909 Na Kameníčkově gruntu umírá výměnkářka Marie Květoňová, dcera Františka a Mariany Květonových.
1917 Na statku žije vedle Josefa Kameníčka i dalších osm dospělých osob (bratr František s manželkou
a šest žen) a jedno nezletilé dítě.
1918 Celková výměra statku je 16,5 ha, z toho 11,5 ha obhospodařuje rodina Kameníčkova, zbytek pronajímá.
1921 Dle sčítání obyvatelstva žije na statku čp. 54 pět osob. Majitel Josef Kameníček, jeho bratr František
s manželkou, čeledín a děvečka.
1926 V olomoucké nemocnici umírá ve věku nedožitých pětasedmdesáti let svobodný a bezdětný majitel gruntu Josef
Kameníček.
1927 Tragická smrt bratra Josefa Kameníčka Františka,
1928 Kameníčkův grunt se stává oficiálně majetkem nejmladšího bratra Josefa Kameníčka, Floriána.
1932 Řídící učitel na škole v Bílovicích na Uherskohradišťsku Florián Kameníček odchází do penze a s manželkou se
stěhuje do obce Příkazy na svůj rodný grunt.
1941 Manželé Kameníčkovi musí na základě rozhodnutí německých úřadů grunt opustit. Azyl nacházejí v rodině
Vacových (Příkazy, čp. 15).
1943 Statek přebírá německá rodina (původem pravděpodobně z Besarábie) a hospodaří zde až do začátku roku
1945, kdy utekla před sovětskou armádou.
1945 Florián Kameníček s manželkou se vrací na svůj grunt, který měl v té době celkovou výměru 15,3 ha.
1946 Umírá manželka Floriána Kameníčka Vilemína.
1949 Velká část majetku (11,2 ha) je vyvlastněna a předána vznikajícímu JZD Příkazy.
1951 Na statek přijíždí z Prahy druhorozený syn Otakar s manželkou a dvěma dětmi.
1953 Po dalších pozemkových úpravách bylo rodině Kameníčků ponecháno pouze 1,45 ha.
1957 Vě věku 85 let umírá Florián Kameníček, grunt přebírá jeho syn Otakar.
1958 Venkovská usedlost čp. 54 - tzv. Kameníčkův grunt včetně špaletové stodoly - vyhlášena kulturní památkou.
Kulturní ochranu získávají také ohradní zdi a tři další špaletové stodoly.
1979 Umírá Otakar Kameníček.
1980 Státem je vykoupen pozemek se špaletovou stodolou, který přináležel ke grunutu čp. 49. Postupně byly získány
také další stodoly, které patřily ke statkům čp. 50, 52 a 54.
1985 V olomoucké nemocnici umírá vdova po Otakaru Kameníčkovi Emílie.
1986 Potomci po zesnulé Emílii Kameníčkové prodávají obytnou a hospodářskou část gruntu čp. 54 Státnímu ústavu
památkové péče a ochrany přírody, předchůdci Národního památkového ústavu.
1987 Na pozemku za statkem čp. 49 byla - na místě zchátralé stodoly - postavena nová špaletová stodola.
1990 Soubor staveb lidové architektury v Příkazích, známý též jako Hanácké skanzen, otevřen veřejnosti (expozice
v obytné části Kameníčkova gruntu). Prvním správcem je jmenován Boleslav Vaca.
1994 Otevřena druhá část expozice Hanáckého skanzenu (expozice v hospodářské části a ve špaletové stodole).
1995 Část obce Příkazy (včetně areálu Hanáckého skanzenu) byla vyhlášena vesnickou památkovou rezervací.
1996 Instalována panelová výstava Lidová architektura.
1999 Vybudována nová střecha nad obytnou části Kameníčkova gruntu; pokryta španělskou břidlicí.
2001 V prostoru horních sýpek umístěnana expozice Památková péče na vesnici.
2007 Kolaudace administrativní budovy v místě bývalého výměnku.
2010 Hanácký skanzen v rámci oficiální cesty po Olomouckém kraji navštívil prezident Václav Klaus s chotí.
2014 V Hanáckém skazenu je natočen snímek Hanácká svajba.
2016 V prostorách Hanáckého skanzenu se natáčel studenský film Stojí hruška.
2018 Národní památkový ústav předává Soubor staveb lidové architektury v Příkazích (Hanácké skanzen) nově
vznikajícímu Národnímu muzeu v přírodě se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm. Objekt získává nový
oficiální název - Hanácké muzeum v přírodě.
