Příběh posledních majitelů a jejich osudy
Od roku 1635 vlastnili dvůr, dříve zvaný Weysovský, Matouš a Mariana Vicl (či psáno německy Wiezl). Právě po tomto sedlákovi nese dvůr dodnes své pojmenování "U Matoušů". Na konci 17. století byl jeho majitelem krátce Jan Krásný, který statek v roce 1708 prodal Jiřímu a Anně Pechmannovým.
Rod Pechmannů pak vlastnil dvůr až do roku 1800, kdy ho koupil Vojtěch Mauer, bolevecký rychtář a pustil se do náročné přestavby obytného stavení, která byla dokončena v roce 1809. Jeho syn František Mauer pokračoval ve stavební činnosti, pozornost věnoval hlavně hospodářským a provozním stavbám. Třetí generací Mauerů na statku U Matoušů byli manželé Vojtěch a Kateřina Mauerovi. Jejich nejstarší dcera Magdalénu se roku 1888 provdala za Vojtěcha Raise z Bolevce č. p. 19. Manželé Raisovi pak statek převzali v roce 1891. Raisovi měli pět dětí; jejich jediný syn zemřel v mladém věku. Během druhé světové války s nimi žila na statku také nejmladší dcera Barbora Raisová.
Barbora Raisová vystudovala pedagogickou školu v Hradci Králové a pracovala následně v mateřské školce. Ve 20. letech 20. století odjela do Spojených států, kde působila v česko-anglických školkách v Nebrasce a Iowě, kde se naučila výborně anglicky.
V průběhu druhé světové války sídlila ve statku motorizovaná poštovní jednotka Wehrmachtu. Barbora Raisová tajně poslouchala vysílání zahraničního rozhlasu a 4. května 1945 zaslechla zprávu, že američtí vojáci překročili československé hranice a pokračují směrem na Plzeň. Němci se již ve spěchu chystali k odchodu. Barbora Raisová přesvědčila místního kováře Martina Peška, aby jí pomohl vyvěsit československou vlajku na lípu před stavením. Vlajka tam visela asi tři hodiny, než si ji při odchodu všimli němečtí vojáci a sestřelili ji. Díky tomuto hrdinskému činu byla vlajka v Bolevci patrně první československou vlajkou vyvěšenou ještě před osvobozením na území města Plzně.
Barbora Reisová před 2. světovou válkou
Po skončení druhé světové války se ke své sestře na statek přistěhovala Marie Škrábková. V roce 1952 byla statek zabrán nově zřízeným JZD a Barbora Raisová, které se říkalo Bábinka, byla obviněna z velezrady. Původně měla být odsouzena k trestu smrti, ale trest byl posléze snížen na 18 let odnětí svobody. Propuštěna byla po 4 letech ze zdravotních důvodů.
Obě ženy mohly zůstat bydlet na statku, ale bylo jim umožněno užívat pouze obytný dům a musely se starat o drůbež JZD. O usedlost nikdo nepečoval a majitelky tak byly donuceny v roce 1957 prodat zbývající pozemky JZD, aby si mohly opravit střechu nad hlavou.
V roce 1973 zemřela Marie Škrábková a na statek se nastěhoval její syn PhDr. Karel Škrábek, vzdělaný muž, vězněný za údajnou protistátní špionáž, který byl až do roku 1989 pod stálým dohledem StB.
Barbora Raisová zemřela v roce 1978. Karel Škrábek dožil na statku samotářsky, zemřel v roce 2002.
Barbora Reisová v pozdním věku
